sobota, ledna 14, 2006

Author´s CV -> www.raduska.czweb.org

neděle, prosince 11, 2005

Reakce na liptacka.bloguje.cz
Autorka příspěvku Umění mezi textem a grafikou na blogu liptacka.bloguje.cz dle mého názoru dobře vystihla rozdil mezi samotnymi elektronickymi literarnimi dily. I zde je totiz literatura pestra a mozna dokonce pestrejsi. Souhlasim, ze hypertextove odkazy obohacuji a ne bori pribehy prezentovane povetsinou na internetu, ale libiva slova vytrzena z kontextu predkladana ctenarum dle vule autora nebo moznosti programu, v nemz dilo vytvarel jsou otazkou jinou a pokud umeni bereme jako pojem vsezastresujici, spadaji prave sem.
Naopak nepovazuji hypertextovou literaturu za pouhe vylepseni literatury experimantalni. Koreny do ni samozrejme sahaji, ale vylepseni je pro mne příliš silné slovo. Naše generace také navazuje a vychází z té předchozí, při čemž to neznamená, že je lepší.
Rozhodně bych pak protestovala proti "nařčení" klasické literatury z převážně jednoho smyslu. Dle mého názoru různorodost příběhů elektronických nepřevyšuje možnosti podnětů pro fantazii, či hledání významů v knihách fyzických, avšak zasmát se či najít útěchu při smutku jde jistě i na internetu. Co v dané situaci upřednostníme je na nás a zatím vítězí naše knihovnička.

neděle, prosince 04, 2005


Beckettova recenze
Ke čtení nasledujícího příspěvku doporučuji prohlédnout nejprve -> http://www.yhchang.com/BECKETTS_BOUNCE.html.
K této přímé ukázce literarního díla v kyberprostoru jsem se snažila proniknout hned několikrát. Bohužel bych řekla, že jsem se sice přiblízila blízko, leč k jádru jsem nepronikla a recipročně ani toto dílko nezasáhlo v srdci mne. Pokud ho srovnám s Beckettovými povídkami v tištěné podobě, vyzní účinky podobně odlišně jako je odlišná forma. Klidné čtení knižní podoby, která svým poselstvím nutí čtenáře beze spěchu se zamýšlet nad novým pojetím, novým uchopením a novými směry, jimiž se autor vydává střídá dynamické dávkování slov problikujících monitorem bez možnosti ho pozastavit či na chvíli pozdržet.
K textům, jako jsou například právě Beckettovy, se podle mého názoru hodí klasická tedy fyzická podoba textu, nicméně neříkám, že tomu tak musí být pokaždé. Jednoduchý příběh, zasazený do internetového prostředí a pojatý v duchu netradičního nápadu může výrazně nabýt na atraktivnosti a svému příjemci přinést pocit radosti, vzbudit imaginaci a přenést ho dál..nebo výš?

pondělí, listopadu 28, 2005

Net.art literatura
Existuje literatura pouze v klasické tištěné podobě? Nebo se dají za literaturu považovat i typografické hrátky všeho druhu? Spadají e-knihy do stejné kategorie jako knihy? A pokud ne, proč se jim tedy říká knihy? A co net.art literatura? Jedná se o zvláštní část umění, literatury nebo jsou to jen hrátky s technologií, jejímž výsledkem nejsou blikající obrázky, ale pohyblivá písmena?
Na počátku před námi stojí mnoho otázek a jejich zodpovězení je stejně obtížné jako prakticky samotné zařazení net.artu, pokud se na něj snažíme aplikovat postupy klasického umění. Jedno je však zcela jasné. Internet a jeho možnosti jsou tu a lidé se již dávno nebojí zkoušet všechno co je napadne. Zdá se tedy zcela přirozené, že literární díla, tak jak je známe, začala být převáděna do elektrocké podoby a vznikly takzvané e-knihy. Potud, snad se mnou budete souhlasit, se nic kromě formy nezměnilo. U toho se však autoři nezastavují, jdou daleko dál a využívají možností, které jim světová síť nabízí. A tak vznikla i hypertextová literatura, zcela jednoduchý princip odkazů, jenž nás navigují po internetových stránkách, spojený s příběhem (či příběhy, které mohou být navzájem svými variantami). Čtenář tak stále sleduje dějovou linii, kterou sám zároveň spoluvytváří, ovšem pouze v mezích, které mu autor dovoluje.
Hypertextová literatura tak v mnohém navazuje na ony typogarfické hrátky a experimentální literaturu, neboť právě experimentální literatura přiměla své příznivce, aby změnili zaběhnuté postupy čtení, aby změnili svůj pohled na příběh, na báseň, zkrátka, aby si všímali spojitosti mezi písmeny, slovy, tvarem textu a unikli tak sterotypům pohledu na literární dílo.
Pravdou však taktéž zůstává, že net.art literatura může být značně nepřehledná, její sdělení může být nepodstatné na úkor skvělé prezentace či skvelého nápadu a celkový přínos, radost z autorovy myšlenky nebo požitek z příběhu mizí v nedohlednu.
Když se rozšířila televize, hovořilo se o zániku filmu, když přišly internetové zpravodajské portály, našli se tací, kteří předpokládali postupný zánik novin a přesto se nic z toho nestalo. Stejně tak má tištěná kniha své vyhrazené místo v našich rukách, taškách i domovech a její konec nikdo nečeká. Kniha má narozdíl od hypertextové literatury mnoho specifických vlastností. Je v podstatě neměnná, obvykle je čtenáři předkládana autorova verze, přičemž čtenář nemá možnost volby nebo zásahu, text je lineární a plyne omezen pouze ryclostí čtení. Samozřejmě to všechno platí i obráceně. Možnosti, které nabízí literatura ne webu jsou nepřeberné, je možné stále oběvovat nové nápady a myšlenky a nechat se textem nebo písmenky doslova unést.
Jako všechno v dnešní postmoderní době je obliba stylu a volba formy literárních textů/experimentů vysoce individuální a v žádném případě nelze říci, že jedna možnost převyšuje druhou. Jedná se spíše o paralelně existující odvětví, která jsou pevně spojena oním rámcem, písmem.

neděle, října 30, 2005

Vztah současného a elektronického umění
Umění jako zastřešující pojem v sobě obsahuje jak umění takzvaně klasické tak také umění digitální neboli elektronické. Jak chápat vztah mezi těmito součástmi dnešní kultury je poněkud nejasné. Je zde mnoho věcí, které bychom mohli přisoudit oběma současně, nápaditost, estetičnost, kreativitu, ale to, co je přímo rozděluje je možná závažnější, neboť tím jsou samotné prostředky vzniku uměleckého díla. Tvorba elektronického díla, ale i jeho následná prezentace se tak od klasicky galerijně-muzejního pojetí liší v mnohém. Přesto pořád hovoříme o umění a tak by to také mělo zůstat. Jednotlivé složky lidského tvoření a působení ani nemohou stát v protikladu a jako doplněk působí sobě navzájem víc než dobře.
Animaris Sabulosa aneb Theo Jansen podruhé
Holandský umělec Theo Jansen strávil prvních sedm let své umělecké dráhy malováním obrazů. Pak přišla radikální změna v podobě sestrojení létajícího talíře, který doopravdy létal a uvedl celé město, kde žil, v úžas. Tím odstartoval novou etapu své tvorby, která momentálně sestává především z vytváření plastových "členovců" , kteří jsou následně vystaveni reálným přírodním podmínkám a podle toho, jak obstojí, pokračuje vývoj dál.
Jansen je pro mne v tomto ohledu umělcem par excellence, neboť dokázal vyjímečným způsobem propojit nové technologie, umění a zároveň se přiblížil přírodě na úroveň biologického pokusu. Využívá při tom počítač ne jako virtuální, ale jako náhradní laboratoř, kde je schopen propočítat konstrukci svých děl do nejmenšího detailu, aby obstály v následném "boji o holý život". Vynález a stvoření těchto krásných tvorů dorůstajících obřích velikostí s sebou nese mnoho otázek. Hraje si autor na samotného Stvořitele nebo se zde jedná o klasický vztah umělec/dílo či dokonce otec/dítě? Zastávám názor, že odpovědi jsou nanejvýš zbatečné a stejně jako u jiných uměleckých děl je třeba klást důraz především na pocity, jež dané dílo vyvolává. Stačí se zamyslet nad paralelou umělého zvířete kráčejícího po pláži, snažícího se dojít kamsi, hnaného silou odkudsi a pozorovaného kýmsi a otázkou, která nás asi všechny občas napadá. Tvoření takovýchto děl má smysl a v dnešním světě robotů, umělých inteligencí a také klonovaných živočichů upozorňuje na mnohem víc, než se na první pohled zdá a to i když ho v galerii asi nikdy neuvidíme.

úterý, října 25, 2005

wZdravim Vas vsechny vubec poprve od pocatecniho minizastaveni u Theo Jansena. Jeho interaktivni dilo, podle mne stale jeste prilis tradicni na zarazeni do net.artu, pusobi podmanive a svou hravosti, odkazem k prirode, na niz snad jeste nejaky cas zustaneme citlivi a spojenim s morskou plazi dokaze vyvolat pocit prijemneho dila, jez stoji za pozornost. Zajimava je predevsim jeho nepredvidatelnost, kdy si jednotlive tvurcovi "deti" po opusteni luna/dilny v podstate delaji, co chteji. View : http://www.strandbeest.com/